obrázek
Home
Aktuality
Psi
Galerie
Kontakt
Seventeen - english pointer kennel
 
 

Jak to vlastně všechno začalo?

datum zveřejnění: 17.6.2013

 

Na téma, proč jsem si vybrala pointra a jak se mi s ním žije, je jen jedna velmi jednoduchá odpověď. Protože se jedná o velice inteligentního, pracovitého a veselého psa. A žije se mi s ním skvěle. Tedy ne s ním, ale s nimi, protože u nás už má domov několik těchto ušlechtilých psů. Denně mi dělají milou společnost a život už si bez nich neumím představit.

 

S manželem se už mnoho let věnujeme polní práci britských stavěcích psů. Chovali jsme několik gordonsetrů a pracovali s nimi, předváděli je jak na klasických loveckých zkouškách, tak i na speciálních polních zkouškách, tzv. Field Trials (FT). A protože jsme si soutěže v polní práci angličanů (jak se říká všem setrům a pointrům) zamilovali, stále jsme hledali vhodného gordonsetra s patřičnou rychlostí, stylem pohybu, chutí hledat vytrvale a s nasazením tak, jak je na této krásné soutěži vyžadováno.  Nebylo to však vůbec jednoduché. Gordonsetr je výborný lovecký pes, je však spíše těžšího a většího rámce, což s sebou přináší i pomalejší tempo hledání často doprovázené menší výdrží. 
 
Současný předseda Českého pointer a setter klubu pan Dr. Novotný dovezl v roce 2001 z Německa fenku pointra z velice známé chovatelské stanice „Von der Postschwaige“. Fenka se jmenovala Karla a byla  pracovně velmi nadaná. Měla všechny patřičné předpoklady pro trialové zkoušky. Běhala rychle a s razancí v krásném stylu, uměla najít a vystavit zvěř. Předváděla od útlého věku vše, co se po výborném trialerovi požaduje. Navíc byla Karla i velmi pěkná fena přátelské povahy. S obdivem jsem se chodili dívat na běhy, které  absolvovala, a začali jsme s manželem snít o tom, že by se o pointra mohla rozrůst i naše smečka.
 
Karla byla dovezena zcela cíleně. Ze stejné chovatelské stanice pocházelo už několik generací jejích předků s výbornými vlastnosti pro polní hledání. Jednalo se o ustálenou linii běžců a skvělých vyhledávačů pernaté zvěře, proto jsem si od Karly zamluvila štěňátko. Dočkala jsem se o tři roky později. S hrdostí jsem si vezla domů bílooranžovou fenku ze spojení Karly von der Postschwaige  a  Benna vom Falknerhaus, také vynikajícího trialera.
 
Bery, jak se fenka jmenovala, byla od samého začátku velmi milá a bezproblémová. Rychle se naučila čistotě, „dobrému psímu vychování“, zapadla okamžitě do naší smečky gordonků a brzy byla u nás jako doma. V černé společnosti gordonsetrů její krátká bílooranžová srst jen svítila, byla nepřehlédnutelná. Od samého začátku jsem si Berušku (jak jsem Bery začala říkat) brala na vycházky do přírody. Už jako malé dvouměsíční štěňátko čile zkoumala vše okolo sebe a byla velmi bystrá. Jak rostla a sílila, běhala v terénu stále dál a dál a já si uvědomila, že i bez mého vedení sama pracovala dobře proti větru, hlavu nesla vysoko, aby jejímu nosu neunikl žádný pach zvěře. Zajímala se o vše, co jí přinášel vítr. Nejvíc ji však přitahoval pach pernaté zvěře, bažantů a koroptví. Pokud na ně narazila, vystavovala je v krásném manýru typickém právě pro pointra. Až se mi tajil dech, jak půvabně se v přírodě pohybovala, těšila jsem se z pohledu na ni, na to, jak  ji baví pracovat a s jakým zápalem se tomuto svému loveckému „úkolu“ věnuje.
 
Brzy začala Bery neomylně nacházet a vystavovat koroptve i bažanty. Ze začátku je občas prohnala, později jí už vrozený klid velel pozorovat odlétávající zvěř bez hnutí. To vše uměla v 8 měsících věku aniž bych jí to učila.  Jen jsem jí brala ven a „kochala“ se pohledem. Bery mi ukázala, jak má vypadat polní práce. Byla nesmírně nadaná a já z ní byla nadšená. Plánovala jsem si pracovní sezónu, těšila jsem se, co vše spolu podnikneme a jakých soutěží se zúčastníme. Ale osud nám nepřál. Bery se bohužel nedožila dospělosti, zemřela při nešťastné události ve věku 9 měsíců.
 
Myslela jsem si tehdy, že skončím se svojí prací se psy, tak mě zasáhlo, že moje Bery už není. Ještě dnes po letech, když píšu tyto řádky, mám v očích slzy. Bery by dnes bylo 8 let a bůhví, co bychom spolu vše naběhaly a prožily. Ležela by mi dneska určitě u nohou a po očku kontrolovala, co o ní píšu do počítače.  Moji přátelé mi velmi brzy po této smutné události darovali fenku po stejném otci, jako měla Bery a také jejího bratra. A já zjistila, že i oni jsou nadaní a milí.  Na poli by pracovali  do „roztrhání“ těla. Nebyla taková jen Bery. I další pointři z dobrých chovů mají tyto výborné vlastnosti. Zase jsem se těšila z jejich typického nádherného pohybu, z jejich radosti z práce, vše mělo zase svůj smysl a náboj. Beruška však zůstane navždy tou první, která mi ukázala, jaký je pointer pes.
 
Do naší smečky přibývají další pointři, v posledních letech i z vlastních odchovů. Už 4 generace pointrů - trialerů. Nebýt Bery, asi bychom je neměli. Pointři nám za  společné roky připravili bezpočet krásných zážitků. Poznali jsme díky nim i spoustu přátel, o kterých vím, že jsou to skuteční kamarádi na celý život.
  

 
Co dodat na závěr?
 
Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že pointr je opravdu velmi milý, elegantní, chytrý a přátelský pes, tak, jak se o něm píše ve všech knížkách, brožurách a článcích. Ale je to především lovecký pes. Potřebuje pracovat na poli, hledat a vystavovat zvěř. Při tom je opravdu šťastný. Celý se do té práce ponoří a oči mu jen září.
 
Každý kdo uvažuje, že si pointra pořídí, by měl počítat s tím, že mu musí dopřát dostatek pohybu. Pokud k tomu přidáte laskavé a vlídné zacházení, budete mít kamaráda na celý život. Použiji slova našich přátel, kterých si nesmírně vážím a vím, že pointrům skvěle rozumějí: „Pointr je pes, který není pro každého“. A tím je řečeno vše.
 
Cenným zdrojem informací pro stávající i budoucí majitele pointrů jsou webové stránky Českého pointer a setter klubu http://www.pointer-setter.cz . Na stránkách jsou i termíny zkoušek a soutěží, takže kdo by chtěl vidět angličany v akci „na živo“, je srdečně vítán !
 


Přeji všem pointrům skvělé pány a všem majitelům pointrů výborné psy.
 
Alena

 

Bery s Alenou (69 kB)
Bery Nová Hajnice (119 kB)
Bery Nová Hajnice (93 kB)
Bery Nová Hajnice (87 kB)
Bery s Romanem (96 kB)
bok
   
© 2010-2019 Roman Sedláček